Až tam na sever

Dneska jsme dorazili do Chiang Mai, malého (1,5 mil obyvatel) města na severu. Letěli jsme s Bangkok Airways. Let trval hodinu patnáct a k jídlu byl psaný "snack". Čekali jsme miniaturní balíček sušenek, ale místo toho byl plný studený talíř: Salát, šunka, uzené kuřecí, pečivo, ovoce a dezert. K pití voda, čaj, káva, a džus. Skoro se mi chtělo plakat dojetím. Bylo to jako před patnácti lety u ČSA. A to nás zpáteční letenka vyšla na 1800 Kč/osoba se všemi poplatky, příplatky a poplatky za poplatek. Ve skutečnosti je tam jediný poplatek (200 bahtů) a celá cena se na webu velmi transparentně zobrazovala už od začátku, nebyly tam žádné low-costí manýry, jako má například Air Asia. Ani palubky jsme si nemuseli tisknout, stačilo mít v mobilu jejich 2D kód (jako QR, ale nebyl to přesně QR). Mnoho evropských společností by se mělo ve srovnání s Bangkok Airways stydět.

V Chiang Mai jsme se chtěli jít projít, ale spustil se pořádný liják, takže jsme na pokoji. Aspoň je tu docela slušná wi-fi.

Jinak jsme před odletem procházeli oblast Khao San road v Bangkoku a nějak dneska prodejci nebyli ve formě. Jenom tři nabídky na zhotovení saka? Jsme snad někde na vesnici?

A mám ještě nějaké další postřehy:

Přecházeli jsme na červenou, protože jsme si nějak nevšimli semaforu. Bylo to úplně stejné jako přecházet na zelenou. Auta nás pustila, motorky jely dál. Akorát místní na nás koukali s otevřenou pusou. 

Thajci umí dost málo anglicky (čehož jsme si samozřejmě všimli už první den). Většinou ale stačí nějak naznačit, co chcete, a oni se chytnou. Cokoli složitějšího je ovšem mimo jejich schopnosti. Na pokec to prostě není. Třeba v restauraci ukážete na položku, to pochopí, ale otázka "jakou máte dnes čerstvou rybu" je už moc. Kam tím mířím? Dneska jsme nakupovali v obchodě, kde obsluhovali pouze hluchoněmí a domluvili jsme se úplně stejně jako tam, co obsluhují mluvící. Co jsme kupovali, to nemohu prozradit, poněvadž to není v ČR legální... Ne, ve skutečnosti jsme kupovali dárek a bylo to něco, co nemají všude. Když totiž sháníte něco konkrétního, není to vůbec jednoduché. Obchodů a stánků je spousta, ale v podstatě mají to samé. Stejné smažené jídlo, stejná fejková trička a stejné deset let staré katalogy Armani v krejčovství. Oslím můstkem se přenesu ještě k jednomu typu stánku, kterých je, jak jinak, na Khao Sanu několik a všechny vypadají navlas stejně: Stánky s falešnými doklady. Potřebujete řidičák, ISIC nebo lékařský diplom? No problem. Hezká služba. Taky jsme našli pouličního výrobce klíčů a mě hned napadlo, jestli by se takový pouliční výrobce dožadoval kartičky ke klíčům, u kterých by to bez kartičky nemělo jít. Ale pak mi to došlo, kartičku bych si případně nechal vyrobit falešnou na Khao Sanu! No, co já vím, v klíčích se nevyznám, kdyby tak tenhle blog četl někdo, kdo se v zabezpečení vyzná...