Ayutthaya

Dnes jsme byli na organizovaném výletě, který jsme si včera zakoupili. Za nemalých 1800 bahtů na osobu jsme raději jeli na večer. Stejný výlet ráno stojí jenom 600 bahtů. Obešli jsme několik místních cestovek a večerní výlet buď neměli vůbec nebo za stejnou cenu. Tím chci říct, že jsme nejspíš nenaletěli.

Bylo nás pět. Průvodce, my a japonský pár, který uměl anglicky yes a no. I průvodce si na ně před námi postěžoval, že mu nic nerozumí (my jsme mu rozuměli až polovinu toho, co říkal). Prý takoví ale Japonci jsou a Korejci jakbysmet. Ne tedy, že by nám evropská angličtina tady k něčemu byla. Asijský přízvuk je pro nás oříšek. Já osobně jsem už několik asiatů učil laborky, ale stejně jsem si na to nezvykl. Pro mě mají Japonci, Číňani a teď už i Thajci přízvuk stejný. Příšerný. Těžko srozumitelný. No ale zpět k výletu:

Navštívili jsme nějaké chrámy, které kupodivu nejsou zas tak na jedno brdo. Spojuje je větší než malý výskyt sošek Buddhů. Oni tomu říkají Buddha Image, tedy obraz Buddhy, protože to pochopitelně není sám Buddha. To je ale zřejmé. Sošce Ježíše na kříži taky neříkáme soška obrazu Ježíše. Ale tady to zdůrazňují. Takže bych to vlastně asi mohl psát malým písmenem. No, zůstanu u velkého tam, kde na to nezapomenu.

Buddha je tady všude. V křesťanských kostelech bývají různé výjevy ze života svatých. Tady je jenom jediný výjev: Buddha. Sedící, ležící, spící. A když máte všechno dekorovat jenom jedním symbolem, tak to ani jinak dopadnout nemůže.

Tady by se asi hodily fotky. Ano, máme je. Možná se mi je podaří nahrát, ale bude to extra příspěvek. Z technických důvodů.

Tedy viděli jsme: Phra Mongkol Bophit (kde byl Buddha se špagátem), Wat Mahathat (kde byl Buddha ve stromu), Wat Yai Chai Mongkhon (kde byl ležící Buddha) a Wat Chaiwatthanaram (kde nebyl Buddha, protože ho Barmánci vypálili). Bystřejší z vás už pochopili, že Wat je něco jako chrám. Doslova to znamená škola, ale přeneseně se tak označují libovolná modlitební místa. Takže říkat třeba "chrám Angkor Wat" je pleonasmus.

Thajsko vedlo několik válek se svým sousedem Barmou a občas prohráli, takže je Barmánci za odměnu vypálili. S taktikou spálené země zaniklo i několik chrámů, ze kterých zbyly jen ohořelé ruiny. Pokud na fotkách (až je sem dám) uvidíte černé cihly, tak to není místní způsob řešení romské otázky, ale pozůstatek řádění barmských vojáků.

Dále jsme se projeli po řece a pojedli v místní restauraci místní jídlo s místními místo nemístného evropského jídla.

Říká se, že jedna fotka vydá za tisíc slov. Pokud jste dočetli až sem, tak jste vlastně viděli asi půlku fotky. Další budou doufejme následovat již v klasickém provedení.