středa 27. listopadu 2013

Kapitánův deník, dodatek

V Thajsku žije spousta nebezpečných živočichů. Hadi, štíři, perutýni, pavouci, mravenci, tygři a řidiči tuktuků. Na našich cestách jsme ve volné přírodě potkali hada, štíra, nespočetně velkých pavouků a mravenců. Když jsem pročítal nějaké diskuse o těhle potvůrkách, všiml jsem si, že jedno z nejhroznějších kousnutí je od stonožek. Prý je to mnohem horší než od hada nebo od štíra. Ne, že by to bylo smrtelné, ale z hlediska bolesti to prý je tak moc špatné. No a teď jsme prohlíželi fotky a úplně jsme zapomněli, že jsme jednu potkali na cestě do jeskyně v Khao Soku. Jenže tehdy jsme ještě nevěděli, co za zvířátko to je. Nebo spíš jak moc by nás mohlo bolet. Nemám ve zvyku sahat na neznámé živočichy, takže jsem udělal jenom foto. Ještě že tak!


pondělí 25. listopadu 2013

конец фильма

Je čas uzavřít blog. Dneska jsme přistáli v Praze. Do zimy a do časového pásma, kde je oproti Thajsku o 6 hodin a 543 let míň. V Bangkoku je tedy taky formálně zima. Akorát, že je tam 26 °C ve stínu…
Po dvanácti hodinách v economy class jsme sice rádi, že jsme doma, zpět v zemi, kde se hajzlpapír hází do záchoda a ne do koše vedle. V zemi, kde se jezdí vpravo a auta většinou na červenou zastavují. V zemi, kde se už dnes máme líp než zítra. Ale… ale to teplo bychom si nejraději vzali s sebou.
Pro naše věrné čtenáře máme malý fotobonus, fotky z tabletu z poslední procházky v Chiang Mai. A pro některé z vás máme připraveny hodnotné, vysoce umělecky vyvedené dary. Vy, kdož od nás dostanete prdlačku, nezoufejte. Dary jste nejspíš nedostali z některého z následujících důvodů:
  1. Nic vhodného jsme pro vás nenašli a než kupovat blbost, to raději nic.
  2. Letadlo z Chiang Mai do Bangkoku mělo 6hodinové zpoždění, jelikož jsme chtěli dary nakoupit poslední den v Bangkoku, tak jsme toho moc nestihli.
  3. Neměli jsme příliš velkou rezervu na 20kg limit pro zavazadla, takže durian vcelku se dovézt nedal.
  4. Něco jsme vám koupili, ale cestou to nepřežilo. True story bro.
  5. Prostě jsme se na vás vyprdli.
A teď ty fotky z tabletu:

Mravenčí férovka

Praporky u chrámu v centru Chiang Mai (ono jich tam je asi 50, takže nevím, který z nich to byl)

Chrám v Chiang Mai

Stejný chrám, jiný záběr

Děkujeme za pozornost.
Kuba a Adéla

Chiang Mai – nálož fotek

Slíbil jsem fotky z hmyzí zoo a z orchidejové farmy. Většina z nich nepotřebuje komentář, takže tam ani není.

Nejdříve hmyzí zoo, přišpendlené exponáty:



Nyní hmyzí zoo, naprosto živé exponáty:



Tenhle motýl měl opravdu dlouhý jazyk, kterým neustále olizoval Adélku.








Farma orchidejí (jeden děložní lístek dobrý, dva děložní lístky špatné):

















Farma orchidejí, zbytek:


Tenhle kamarád se plížil pod malým mostíkem v odlehlejší části farmy a vůbec se nechtěl fotit.



Doufám, že se vám fotky líbily. Nám se v zoo i na farmě líbilo moc a musíme říct, že to byla opravdu trefa přímo do černého…


Na kajaku

V Chiang Mai jsme si vyjeli na výlet na kajaku. Nabídka cestovní kanceláře zahrnovala několik tras označených písmeny. My jsme vybrali jednodušší trasu A. Nicméně jak se nakonec ukázalo, trasa je jakási univerzální, protože na stejném výletu s námi byli i ti, co si objednali trasy C a D.
Výpravu vedl lehce obtloustlý Amík, kterému sekundovali dva Thajci. Na místo jsme jeli na korbě pickupu, což je místní standard. Správné označení je songthaew. To ale žádný cizinec stejně nedokáže vyslovit. Cesta byla docela dlouhá a na řeku jsme se dostali až kolem poledne, po asi dvacetiminutové instruktáži na suchu. Naštěstí jsme měli náš opalovací krém Jan Hus s ochranným faktorem 0, takže jsme se nespálili. Pluli jsme kolem 5 hodin s přestávkou na oběd. Já ani Adélka jsme se dokonce ani necvakli. Což se nedá říci o všech účastnících. V průběhu cesty jsme si také rozšířili obzory o místní fauně a flóře. Když jsme totiž nevybrali zatáčku a narazili jsme do flóry, obvykle nám do lodi naskákala fauna. Převážně osminohá, častokrát nemalé velikosti.

Kajaky naloženy

Připravena na cestu

Za Sluncem

Instruktor demonstruje nepotopitelnost kajaku

Voda byla hluboká

Kupředu pádlo

neděle 24. listopadu 2013

Neni čas

Dnešní příspěvek bude velmi stručný.
Jsme OK, chtěl jsem napsat něco delšího, ale letadlo z Chiang Mai do Bangkoku mělo 6 hodin zpoždění. Do Bangkoku jsme dorazili v 3.30 ráno, což nám nabouralo plány. Jinak v Chiang Mai jsme byli sjíždět řeku na kajacích a poslední den jsme uzavřeli prohlídkou města z oken kavárny. A vysedáváním v salónku Bankgkok Airways. Naštěstí mají salónek pro všechny cestující. Ještě hodlám něco napsat k vodě a tak, ale asi až z Kladna. Bo neni čas.

pátek 22. listopadu 2013

Arthropoda, orchidaceae, reptilia a parabellum

Dnes jsme si pronajali na odpoledne auto s řidičem (což tady není tak drahé) a vyrazili kus za Chiang Mai a především za zábavou. Naše první zastávka byla v muzeu hmyzu. Kdo mě znáte, jistě víte, jak mám hmyz rád. Proto jsem byl rád, že většina exponátů byla bezpečně přišpendlena k bílému podkladu. Včetně pružníků. První část expozice byla věnována zejména motýlům a broukům. Pak přišla ještě příjemná voliéra pro motýly, kde největším nebezpečím byla kluzká stezka. Motýlů tam poletovalo spousta a občas si i sedli na nás. Adélky se jeden vůbec nechtěl pustit a při odchodu jsme ho museli poměrně razantně setřást. No ale pak nám začala průvodkyně nabízet na pochování různé hmyzáky. Barevnou chlupatou housenku, kudlanku nábožnou (Buddhistickou), jinou kudlanku, nějakého vzácnějšího brouka, strašilky a vše vyvrcholilo štírem. Takovým, jakého jsme potkali na Samui. On je jedovatý, ale ne smrtelně. Jenom to prý pár dnů kurevsky bolí. No průvodkyně říkala, že tenhle je ospalý, tak nás nebodne. A měla pravdu, i když bůhví jak bezpečný pocit jsem z toho neměl. Ale tady je stejně větší nebezpečí na silnici než od jedovatých tvorů. 
Po hmyzí zoo jsme si jeli zastřílet. No, nakonec jenom já. Adélku to moc nebaví. Zvolil jsem Glocka 19. Měli tam ještě Colta 1911 (.45 ACP), nějaký pochybný subkompakt (pro thajskou velikost ruky) a revolvery .44 a .38. Já jsem zůstal u osvědčené devítky moderní konstrukce. Chtěl jsem střílet do nabízečů sak, ale vnutili mi papírový terč. Dvakrát jsem dostal nábojnicí do hlavy, takže jsem možná dělal něco blbě, ale Thajec říkal, že very good. No, řekněte taky člověku s nabitou pistolí něco jiného...
Po střelnici jsme jeli na farmu orchidejí. Bylo jich tam, až oči přecházely. Kromě orchidejí jsme potkali i volně se plazícího hada. Vyfotil jsem ho z uctivé vzdálenosti, ale on stejně zdrhal. Asi se mě bál. Přitom glocka jsem nechal na střelnici...
Po návratu do hotelu jsem ukazoval fotku hada paní majitelce. Bohužel, nebyla si jistá. Hnědý, asi metrový had podle ní může být jak (v této velikosti) neškodná krajta, tak i některý z jedovatých hadů. Internet říká to samé.
Mám samozřejmě spoustu fotek. Možná až moc. Ale to až příště. 

úterý 19. listopadu 2013

Až tam na sever

Dneska jsme dorazili do Chiang Mai, malého (1,5 mil obyvatel) města na severu. Letěli jsme s Bangkok Airways. Let trval hodinu patnáct a k jídlu byl psaný "snack". Čekali jsme miniaturní balíček sušenek, ale místo toho byl plný studený talíř: Salát, šunka, uzené kuřecí, pečivo, ovoce a dezert. K pití voda, čaj, káva, a džus. Skoro se mi chtělo plakat dojetím. Bylo to jako před patnácti lety u ČSA. A to nás zpáteční letenka vyšla na 1800 Kč/osoba se všemi poplatky, příplatky a poplatky za poplatek. Ve skutečnosti je tam jediný poplatek (200 bahtů) a celá cena se na webu velmi transparentně zobrazovala už od začátku, nebyly tam žádné low-costí manýry, jako má například Air Asia. Ani palubky jsme si nemuseli tisknout, stačilo mít v mobilu jejich 2D kód (jako QR, ale nebyl to přesně QR). Mnoho evropských společností by se mělo ve srovnání s Bangkok Airways stydět.

V Chiang Mai jsme se chtěli jít projít, ale spustil se pořádný liják, takže jsme na pokoji. Aspoň je tu docela slušná wi-fi.
Jinak jsme před odletem procházeli oblast Khao San road v Bangkoku a nějak dneska prodejci nebyli ve formě. Jenom tři nabídky na zhotovení saka? Jsme snad někde na vesnici?
A mám ještě nějaké další postřehy:
Přecházeli jsme na červenou, protože jsme si nějak nevšimli semaforu. Bylo to úplně stejné jako přecházet na zelenou. Auta nás pustila, motorky jely dál. Akorát místní na nás koukali s otevřenou pusou. 
Thajci umí dost málo anglicky (čehož jsme si samozřejmě všimli už první den). Většinou ale stačí nějak naznačit, co chcete, a oni se chytnou. Cokoli složitějšího je ovšem mimo jejich schopnosti. Na pokec to prostě není. Třeba v restauraci ukážete na položku, to pochopí, ale otázka "jakou máte dnes čerstvou rybu" je už moc. Kam tím mířím? Dneska jsme nakupovali v obchodě, kde obsluhovali pouze hluchoněmí a domluvili jsme se úplně stejně jako tam, co obsluhují mluvící. Co jsme kupovali, to nemohu prozradit, poněvadž to není v ČR legální... Ne, ve skutečnosti jsme kupovali dárek a bylo to něco, co nemají všude. Když totiž sháníte něco konkrétního, není to vůbec jednoduché. Obchodů a stánků je spousta, ale v podstatě mají to samé. Stejné smažené jídlo, stejná fejková trička a stejné deset let staré katalogy Armani v krejčovství. Oslím můstkem se přenesu ještě k jednomu typu stánku, kterých je, jak jinak, na Khao Sanu několik a všechny vypadají navlas stejně: Stánky s falešnými doklady. Potřebujete řidičák, ISIC nebo lékařský diplom? No problem. Hezká služba. Taky jsme našli pouličního výrobce klíčů a mě hned napadlo, jestli by se takový pouliční výrobce dožadoval kartičky ke klíčům, u kterých by to bez kartičky nemělo jít. Ale pak mi to došlo, kartičku bych si případně nechal vyrobit falešnou na Khao Sanu! No, co já vím, v klíčích se nevyznám, kdyby tak tenhle blog četl někdo, kdo se v zabezpečení vyzná...

pondělí 18. listopadu 2013

Krátce z Bangkoku

Jen krátká zpráva, že jsme opět v Bangkoku. Zítra letíme do Chiang Mai, naší poslední zastávky. Přiletíme tam večer, takže nevím, kdy dám zprávu.
Do Bangkoku jsme přijeli autobusem. Z Ko Tao jsme se dostali na pevninu katamaránem. Během naší cesty se nic zvláštního nestalo. Což je dobře.

Úplněk

Dneska byl úplněk, což, jak jsme se dozvěděli, znamená velkou párty. Bohužel ale umřel nějaký thajský hlavní buddhistický čičmunda, takže se slavilo jen velmi decentně. I tak ale bylo na plážích hodně lidí. Tradicí je pouštět lodičky se svíčkami a lampióny a případně přidat trochu zábavné pyrotechniky. Něco z toho jsem vyfotil. Nejprve ale fotka z odpoledne, místní něco jako holub si odnáší chips s příchutí bazalka a chili. Snad mu chutnal.

Pták s kořistí

Večer na pláži

Svíčky

Zážeh

Lampióny

Ohňostroj